Zámek v Dívčím Hradě

Předchůdcem zámku v Dívčím Hradě byl středověký hrad zvaný Dívčí, který se poprvé připomíná v roce 1396 jako součást léna olomouckého biskupství. Za česko-uherských válek byl roku 1474 dobyt vojskem Matyáše Korvína a rozbořen. Následně zůstal v troskách až do 90. let 16. století, kdy Hynek starší Bruntálský z Vrbna zahájil na místě zbořeného hradu výstavbu zcela nového renesančního zámku. Stavbu dokončil Jan starší Sedlnický z Choltic, což dokládá alianční erb nad hlavním vstupním portálem a letopočet 1593, jenž se v minulosti nacházel na jedné z věží. Zámek na konci 16. století získal podobu, která navzdory dalším stavebním úpravám zůstala z větší části dochována až do současnosti.

Vznikla stavba dvoudílného uspořádání s jádrem v podobě patrového objektu obdélného půdorysu s nárožními věžemi, vystavěného z kamene a cihel a krytého trojicí šindelových střech. Hlavní vstup zdobil pozdně renesanční kamenný portál opatřený kartušemi se znaky stavebníků – Jana Staršího z Choltic a Anny Bítovské z Bítova. Obě podlaží měla trojtraktovou dispozici se střední síní a řadami místností po stranách. Přízemí sloužící jako provozní zázemí bylo zčásti zaklenuté valenými klenbami s trojbokými výsečemi a vytaženými hřebínky, zčásti opatřené trámovými stropy. Nacházely se zde světnice pro správce, kuchařku a čeleď, dvě kuchyně, sklad a kancelář. Patro s trámovými stropy bylo rozděleno do několika obytných apartmánů s celkem šesti místnostmi a kaplí v severní věži. Podlaží byla spojena schodištěm v jižním traktu. Směrem k jihu bylo předsunuto předzámčí s hospodářskými a správními objekty v podobě sýpky s branou, vrátnice a stájí, které propojovala hradební zeď s baštami.

V roce 1626 získal zámek, konfiskovaný Sedlnickým pro účast na proticísařském odboji, řád maltézských rytířů (johanitů), který jej držel až do roku 1945. Řád provedl kolem roku 1640 menší stavební úpravy, kdy byly zastřešeny nárožní věže a přestavěny hospodářské budovy na nádvoří. Za komtura Huga von Schaffgotsch v letech 1870–1874 byly sneseny báně věží a nahrazeny atikou v podobě cimbuří. Střecha byla pokryta pálenými taškami. Tyto práce byly datovány letopočtem 1874 nad hlavním vstupem. Někdy v druhé polovině 19. století vznikla při jižním průčelí zámku oranžerie, demolovaná v roce 1898. Za druhé světové války byl zámek silně poškozen ostřelováním a vyhořel. Zničeny byly hlavně věže, které musely být s výjimkou západní strženy a znovu postaveny. Nově byla provedena střecha a okna. Obnova zámku byla dokončena až počátkem 60. let 20. století.