Poplužní dvůr
Poplužní nebo též vrchnostenský dvůr (německy Meierhof, Hof, latinsky curia dominicalis) představoval v období středověku a raného novověku ústřední hospodářskou jednotku vrchnostenského velkostatku. Jednalo se o zemědělský dvůr, který náležel přímo vrchnosti (panovníkovi, příslušníkovi šlechty či církevní instituci), tudíž jeho pozemky byly obdělávány nikoliv jako poddanská půda (rustikál), nýbrž primárně ve prospěch majitele panství (jako dominikál). Výnosy z poplužního dvora směřovaly do vrchnostenského důchodu. Název „poplužní“ je odvozen od slova pluh a původně označoval takový rozsah pozemků, který bylo možné obdělat jedním pluhem. Během vývoje se však význam rozšířil na celý komplex tvořený vrchnostenskou půdou, obytnými a hospodářskými budovami (stájemi, chlévy, stodolami, sýpkami, ovčíny či jinými provozy), hospodářským zařízením a dále rovněž druhy chovaného dobytka i pracovní silou.
Hlavní funkcí poplužních dvorů byla především zemědělská produkce pro potřeby vrchnosti a trhu, dvory však sehrávaly také důležitou správní a sociální roli. Od 16. století nastal rozvoj vrchnostenských dvorů zejména v souvislosti s orientací vlastníků panství na tržní hospodářství. Jejich produkce se tak neomezovala pouze na zásobování vrchnostenské domácnosti, neboť nadbytky z hospodaření byly určeny především k prodeji a staly se tak významným zdrojem peněžních příjmů. Některé dvory se postupně specializovaly na určité druhy výroby, například na chov ovcí či hovězího dobytka.
V čele poplužního dvora stál zpravidla správce – šafář nebo hofmistr (německy Meier). Ten řídil produkci, dohlížel na organizaci práce jednotlivých složek, evidoval výnosy i výdaje, tedy zajišťoval hospodářský provoz dvora jako celku. Mezi běžné vrchnostenské zaměstnance patřili čeledíni, děvečky a různí nádeníci. Až do zrušení poddanství a robotních povinností v českých zemích roku 1848 představovali podstatnou část pracovních sil poddaní, kteří byli povinni vykonávat robotní práce.
Poplužní dvory reprezentovaly až do zániku patrimoniální správy důležitou součást vrchnostenského hospodářství. Od poloviny 19. století se v důsledku ekonomických a sociálních změn postavení dvorů transformovalo. Mnohé byly přeměněny na samostatné zemědělské podniky, jiné rozparcelovány nebo začleněny do novodobých velkostatků.